Laťování střechy a pojistná hydroizolace: co rozhoduje

Tři vrstvy pod krytinou

Pod skládanou krytinou (taškami, šablonami, plechovými taškami) jsou obvykle tyto vrstvy:

1. Střešní latě – nesou krytinu, jsou rozměřené podle její krycí délky.
2. Kontralatě – kladou se ve směru krokví a vytvářejí větranou mezeru pod krytinou.
3. Pojistná (doplňková) hydroizolace – druhá ochranná vrstva proti vodě, nejčastěji difuzně propustná fólie.

Celou skladbu včetně izolace ukazuje schéma u tohoto článku.

Střešní latě

Latě mají dvě funkce: nést krytinu a zajistit její přesnou geometrii.

• Rozměření: Vzdálenost latí určuje krycí délka konkrétního modelu krytiny a sklon střechy. Rozměřuje se od okapu a od hřebene tak, aby řady vycházely celé a krytina správně přesahovala. Každý výrobce udává rozmezí, ve kterém se může vzdálenost latí pohybovat.
• Průřez: Volí se podle vzdálenosti krokví a hmotnosti krytiny. Běžně se používají latě 30 × 50 mm nebo 40 × 60 mm; při větší vzdálenosti krokví a u těžších krytin silnější.
• Dřevo: Konstrukční řezivo odpovídající jakosti, vysušené a ošetřené proti dřevokazným škůdcům. Latě s velkými suky, trhlinami nebo kůrou nepatří na střechu – lať je také „pochozí“ prvek při montáži.

Kontralatě a větraná mezera

Kontralatě zvedají latě nad pojistnou hydroizolaci. Vzniká tak mezera, kterou:

• proudí vzduch od okapu k hřebeni a odvádí vlhkost,
• může odtéct voda, která pronikla pod krytinu, po fólii až do okapu,
• se vyrovnávají teploty pod krytinou, což omezuje tvorbu ledu na okapové hraně.

Výška kontralatí se volí podle sklonu a délky krokví – u delších krokví a nižších sklonů je potřeba vyšší větraná mezera. Mezera musí mít přívod vzduchu u okapu a odvod u hřebene a nároží. Zakrytý přívod (například podbitím bez větracích otvorů) nebo hřeben „do malty“ větrání znehodnotí. Viz Podbití přesahu střechy.

Pojistná hydroizolace

Pojistná hydroizolace zachytí vodu, která pronikne pod krytinu – při dešti hnaném větrem, navátém prašném sněhu, při tání nebo při poškození krytiny. Odvádí ji do okapového žlabu. Používají se:

• difuzně propustné fólie – kladou se přímo na krokve nebo na izolaci, propouštějí vodní páru ven, ale ne vodu dovnitř,
• fólie nebo pásy na bednění – pro vyšší nároky na těsnost,
• nadkrokevní izolační desky s integrovanou hydroizolační vrstvou.

Třídy těsnosti

Podle technických pravidel se pojistná hydroizolace navrhuje v třídách těsnosti. O potřebné třídě rozhoduje zejména to, o kolik je skutečný sklon střechy nižší než bezpečný sklon krytiny udaný výrobcem, a dále zvýšené požadavky – obytné podkroví, délka krokví, členitost střechy, nadmořská výška nebo exponovaná poloha. Čím nižší sklon a vyšší nároky, tím těsnější provedení: od volně položené fólie s přesahy přes slepené spoje až po souvislou vodotěsnou vrstvu na bednění s utěsněnými prostupy kontralatí.

Pravidla pro skládané krytiny shrnuje norma ČSN 73 1901-2 (Navrhování střech – střechy se skládanou střešní krytinou) a technická pravidla Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů ČR.

Typické chyby

• Fólie bez průvěsu nebo přetažená přes okap bez odvodnění – voda se zastaví a vrací se zpět do konstrukce.
• Nenapojená fólie u komína a střešních oken – nejčastější místo průniku vody.
• Chybějící kontralatě – latě položené přímo na fólii brání odtoku vody a větrání.
• Nevhodná fólie na plné bednění – některé fólie potřebují pod sebou větranou vrstvu.
• Poškozená fólie při montáži, ponechaná na slunci delší dobu, než povoluje výrobce.
• Latě rozměřené „od oka“ – tašky pak nesedí, v hřebeni zůstávají řezané kusy a vzniká netěsnost.

Jak zkontrolovat nabídku

Ptejte se, jestli nabídka uvádí:

• konkrétní typ pojistné hydroizolace a způsob provedení spojů,
• výšku kontralatí a průřez latí,
• jakost a ošetření dřeva,
• řešení větrání u okapu a hřebene (větrací pásy, mřížky proti ptákům),
• napojení na komíny, okna a prostupy.

Pokud je nabídka bez těchto informací, nelze ji srovnat s jinou. Více v článku Výměna střešní krytiny krok za krokem.

Časté otázky